Aktuality
Minulost a budoucnost
To, z čeho mám asi největší radost v mém životě (snad kromě toho, že jsme si našel před téměř 25 lety svou ženu), je založení katedry informatiky a studijního oboru informační technologie na naší univerzitě. Je příjemné vidět, jak z těch několika málo desítek studentů, které jsme měli začátkem devadesátých let, jich máme tisíce a dělají dobré jméno své alma mater. Věnovat se jim je pro mne stále zajímavé a přál bych si na práci s nimi mít více času. Pedagogická práce je něco, co mne baví a nikdy neomrzí.
Měl jsem tu možnost působit 10 let jako hostující profesor v Rakousku na univerzitě v Leobenu. Tehdy, před léty, jsem měl možnost porovnat život u nás a v tehdejší západní cizině nejen z pohledu návštěvníka, ale člověka, který se musel zařadit do úplně jiného kontextu žití, než na jaký byl dlouhá léta zvyklý. Mnohem razantnější změnu života jsem pak zaznamenal, když jsme měl možnost žít a pracovat ve výzkumu ve Spojených státech. Tam jsem měl skutečně tu šanci se naučit tomu, co je to týmová práce. Na projektech nás pracovaly desítky lidí, různých národností a barvy pleti.
Blog rektora
Zeptejte se mě
Zeptat se můžete i Vy ...
předchozíJak se díváte na řešení věčných polemik o školném? Neměly by školy na svůj chod prostě vydělávat, a to klidně i na veřejných zakázkách?
Financování univerzit musí být vícezdrojové. Podílet se na něm musí stát, firmy i
nekomerční instituce. Školné může napomoci, ale nevyřeší nedostatečné financování
univerzit. Je třeba vytvořit takový systém financování vysokých škol, aby pro komerční sféru bylo zajímavé do nich investovat. Velmi podceňujeme roli absolventů. Úspěšní absolventi jsou ti, kteří následně mohou své univerzitě pomoci. Dokladují to příklady ze zahraničí. Také je nutné se naučit výsledky výzkumné činnosti prezentovat a následně i prodat. Pouze článek publikovaný v časopise nestačí.
Otázky z rozhovoru k projektu IT4Innovations